Chorus – RECENZE – Vesmírná střílečka s temným příběhem!
Temný, příběh plný zvratů, loď, která není jenom kusem železa, ale rozumí svému pilotovi lépe než všichni ostantí a vesmírná střílečka ze staré školy, přenesená do 21. století. Podobnými výroky se prezentuje novinka od studia Deep Silver Fishlabs s názvem Chorus, která na první pohled zaujme svým zpracováním.
- Datum vydání: 3. prosince 2021
- Vývojář: Deep Silver Fishlabs
- Platformy: Microsoft Windows, Xbox Series X/S, PlayStation 4 a 5, Google Stadia
Chorus je čistě singleplayerová záležitost, hlavní hrdinka Nara se vydává na cestu za osobní pomstou a jejím nejbližším společníkem je loď Forsaken, vybavená umělou inteligenci, která z ní dělá víc než jenom hromadu špičkové technologie. Forsaken je váš parťák na cestě napříč galaxií, při hledání členů kultu, ze kterého se Naře podařilo odejít.
Jednou z hlavních částí gameplaye je otevřený svět, lépe řečeno otevřený vesmír, na světelné roky daleko kolem vás jsou asteroidy, zničené stanice a tma. Můžete létat ze strany na stranu a zkoušet najít něco zajímavého a možná narazíte volání o pomoc, ale větší šance je, že v nekonečné prázdnotě nenarazíte na nic. Ale alespoň se cestou máte na co dívat, planety i vzdálené hvězdy jsou hezky barevné a dávají vám naději, že tam někde, čeká lepší život.
Hra je na začátku dost pomalá, možná trochu moc. Učí hráče ovládat loď, vyhýbat se asteroidům a používat Nařin stopovací talent, díky kterému dokáže vystopovat nepřátele. Zvyknout si na ovládání trvá jenom chvilku a musím říct, je opravdu přesné, Forsaken dokáže nabrat pěknou rychlost a hned nato na místě zastavit, těsně předtím, než se rozmáznete o prolétající asteroid. A vychytané ovládání hráče jenom povzbuzuje v tom, aby nehledali nejbezpečnější cestu, ale zkusili se vmáčknout do té nejmenší skulinky a proletět na druhou stranu.
Skvělá ovladatelnost se hodí i během soubojů. Brzo se dostanete do střetu s velkými loděmi kultu. Jedna malá lodička by proti nim normálně neměla šanci, Forsaken se dokáže vmáčknout do otevřených hangárových vrat, proletět do strojovny, vyhodit do vzduchu něco, co nápadně připomíná jádro a zase zmizet dřív, než to celé bouchne. Podobně zábavné je stopování menší minonosky, rychlou loď musíte dohnat a přitom kličkovat mezi nastraženými minami.
Chorus má i své problémy, tím největším jsou asi boss fighty. Hra se progresivně stěžuje, což je fajn, dokud nenarazíte na zbytečně velké kolosy, které trvá sundat několik dlouhých minut jenom proto, že jsou velcí a musíte je v podstatě ustřílet. Stejně nepříjemné je setkání s novým typem enemáka, na kterého nemáte dostatečný level, ale proletěli jste moc blízko spawn pointu a máte prostě smůlu.
Chorus je především skvělá akce. Dokud létáte vesmírem mezi asteroidy, sestřelujete menší lodě a těžíte to nejlepší ze hry. Posledních pár boss fightů za to moc nestojí, ale i ty se snaží. A jediným zklamáním je podle příběh. Není špatný, ale na to, co vývojáři slibují prostě nemá. Pro mě ustoupil do pozadí a nechal mě létat vesmírem bez toho, aniž by mě nějaký kult opravdu zajímal.
Hodnocení 7/10
