NiBiRu: Posel bohů – RECENZE – Archeologické vzrůšo

16. 07. 2015 David Strnad
1 279 zhlédnutí
NiBiRu: Posel bohů - Archeologické vzrůšo

Jako začínající archeolog je Martin Holan nadšený, když mu v jeho kanceláři zazvoní telefon, kde mu jeho strýček oznamuje, že by pro něj měl jednu zakázku. Tak nevinně to celé začíná, ale všechno se nehorázně zvrtne hned poté, co Martin dorazí na místo. NiBiRu: Posel bohů by se dal jasně zaškatulkovat mezi adventuru ze staré školy, protože v sobě snoubí um dialogů, hledání předmětů na obrazovce, popisky, ale náhodou i docela složité hádanky, které vám upřímně dají zabrat. To vše je navíc zabaleno do poctivě adventurně vypadajícího hávu – i když je grafika ze svých let stará, stále se na ni dá koukat. Jen ty animace mohly být o něco plynulejší, ale tyhle nedostatky (ovšem i klady), si shrneme v následující obšírné recenzi, takže jde se do toho!

4

Kdo by čekal, že při archeologii zažije velkou nudu, ten se nehorázně zmýlil, alespoň, co se Martina Holana týče. Před nedávnem teprve získal svůj doktorát, a aby toho nebylo málo, místo na vykopávkách teď celé dny sedí v kanceláři, kde archivuje staré spisy. V tom všem by přitom vesele pokračoval dál, nebýt jeho energického strýčka, který mu ihned nabízí, aby ho co nejrychleji navštívil, jelikož pro něj něco má. A tak Martin nezahálí, přičemž cesta až do Francie mu dává poněkud zabrat. Na místě mu francouzský strýc oznamuje, že byla nedávno poblíž Prahy objevena jedna štola z konce druhé světové války, jež by je mohla dost zajímat. Jenže sám strýček už je na průzkum německé štoly patřičně starý, takže do ní vysílá pouze svého synovce, s domněním, že ho na cestě nebude čekat žádné nebezpečí. Nejprve si však Martin musí obstarat povolení ke vstupu, tím pádem se vydává dříve do Prahy za ženou jménem Barbora. Ta se však na místě setkání ještě dlouho neukáže, a proto Martin znejistí. Mohlo se jí snad něco stát? A právě zde tento rozhodně pozoruhodný příběh začíná.

Občas mi připadalo, že přestože se adventury nezdají tak veskrze akční, NiBiRu to za ně dohání. V některých pasážích totiž musíte hodně přemýšlet, ale v jiných jde zase jen o rychlost. Tohle však nemůžu hodnotit jinak, než zrovna kladně – líbí se mi, že se situace jednou za čas zpestří tím, že s někým bojujeme nebo máme minutu na to, abychom se dostali ze svízelné situace. Takové prvky totiž jen oživují hru, ale nijak nekazí dojem.

092d03af4a_5281784_o2

Martin mi po celou dobu připadal docela uvěřitelný, a tady za zmínku stojí opravdu úžasně namluvený český dabing v podání Jana Šťastného. Pohyby se sice jevily malinko prkenné, ale co byste čekali, když ji vyvinuli teprve v roce 2003? Na druhou stranu, nikdy se mi to nezdálo zase natolik hrozné, abych kvůli tomu musel přestat hrát. To se prostě u starých her stává, těm to nezazlívám. Jen se mi upřímně nezamlouval pohled na ostatní postavy, které se pohybovaly dost trhaně, což mohli tvůrci nějak vyřešit. Jenže teď znovu připomínám, je to přece stará hra, a té to snad můžeme odpustit.

Dabing se mi celkově vážně zalíbil, vedle her jako Mafia nebo Posel Smrti se tím zařadil mezi české klasiky. Každá z postav ho má velmi kvalitní, nikde to tvůrci s výběrem herců nezanedbali. Postavy ovšem nemluví ani dost pomalu, ale zase taky ne rychle – prostě tak normálně, jak by měly, nebo jak se mezi sebou domlouvají běžní lidé.

nibiru-posel-bohu_1

Na poměry různých pohádkově vtipných a srandovních adventur se NiBiRu jeví hrozně krvavé, a v některých místech ještě ke všemu hororové. Za tohle bych mu pár bodů přece jen srazil, protože pohled na mrtvoly nebyl nic pěkného. Ovšem to se také dá lehce přehlédnout, vždyť k žánru patří trocha strachu. Jen tvůrci mohli malinko promyslet, jestli se hodí, aby do příběhu nasadili vraha, zanechávajícího po sobě krvavou stopu. Občas to totiž vypadá dost předvídatelně. Co asi najdeme v té zamčené skřínce, do které by se vlezla větší ovce? No jasně, mrtvolu. Tímhle jsem snad moc neprozradil, protože se na to dostane až v pokročilejší fázi vyprávění.

Tvůrci podle mě dost parádním způsobem pojali rozhovory. Ty se odehrávají na bázi výběru z obrázků, kdy musíte sami přijít na to, jaké téma rozhovoru představují. Sice nic složitého, ale rozhodně lepší, než kdybyste museli volit ze zhruba pětice odstavců textu, tak jako u jiných adventur žánru. Future Games tento systém přitom uplatnili ve všech svých adventurách, ať už v Poslu Smrti, nebo právě zde. A to se mi na nich moc zamlouvá, je to vlastně takový odznak jejich práce.

Co mě ale trochu vyvedlo z míry a dokázalo zaměstnat na dlouhé desítky minut, to byly hádanky. V žádné hře nenajdete těžší rébusy, než v NiBiRu. Jednou, ze začátku, se sice jeví jednoduché, ale potom hra přitvrdí a naservíruje vám pořádnou výzvu. To by ani tak nevadilo, kdyby ale nebyly pekelně těžké! Vážně, zasekl jsem se mnohokrát.

Martinovu snahu vypátrat tajný vládní projekt Říše se mu podaří překazit trojící starých mládenců – vlastně jednoho vraha, dalšího obejdy, a stodvouletého staříka. Ten moment, kdy jim Martin zase skočí na špek, a posléze se probouzí přivázaný k potrubí, je alespoň podle mě hodně k popukání. Kdo by vůbec poté, co na něj někdo zavolá z opuštěného skladu, že potřebuje s něčím pomoct, se nejprve neujistil, jestli to není náhodou nebezpečné? Přece Martin Holan.

Přes všechny nedostatky, pramenící ze stáří hry, jako například horší grafiky nebo příšerně složitých hádanek, vám NiBiRu nabídne poctivý příběh ze staré školy a ještě něco k tomu – skvělý dabing, dobré postavy, ale hlavně vytříbenou porci adventurní zábavy, která se jen tak někde nevidí. Dobrá práce.

7 z 10.



Elektronický časopis GAMING

E-časopis GAMING

Přidejte se k nám!

  • Partneři webu

    Grunex - PC hry, turnaje v PC hrách, internetová televize, hry zdarma

    Rewiz.eu Projekt na rozvoj a podporu elektronického športu

    Veterans - CZ/SK gaming community

    Akreditované IT kurzy a školenia

    AndreewCZ

    Copyright © 2015–2019 GamingSite.cz, všechna práva vyhrazena, ISSN 2464-661X, podléhá licenci CC BY-ND 4.0