A Way Out – RECENZE – Útěk z vězení – 1/2

A Way Out patří mezi nejúspěšnější kooperační hry poslední doby a já se pro to snažím hledat důvody. Není to jednoduché. 

Podívejme se nejdříve na trochu historie. A Way Out (2018) patří k sérii EA Originals, vývojářem je studio Hazelight a jedná se o druhou hru režiséra Josefa Farese. Tou první je skvělý titul Brothers: A Tale of Two Sons (2013), který vás rozhodně nemohl minout. Upřímně jsem se teď trochu zarazil, ale opravdu již to je 7 let od vydání. Brothers je tak snad jediný titul, se kterým lze A Way Out porovnávat. Zatímco v Brothers se vydáváte na cestu dvou bratrů a ovládáte je oba, A Way Out se snaží překlopit přímo do multiplayeru, což má své mouchy. Samotné hodnocení hry se také dost liší. Naleznete buď hodnocení okolo průměru nebo skoro maximum. Vysvětlení je ale prosté. 

A Way Out balancuje mezi dvěma důležitými prvky a při hodnocení se vždy musíme přiklonit k jednomu nebo druhému. Tím prvním je skvěle napsaný a odvyprávěný příběh (pravděpodobně díky Josefu Faresovi), tím druhým je krkolomná, zvláštní, méně dynamická, stereotypní hratelnost. A Way Out vzbuzuje velmi rozporuplné pocity, kdy balancujete mezi nadšením nad záživným příběhem a nudností gameplaye. Pokud budete brát A Way Out jako trochu interaktivnější film – budete nadšeni. Pokud budete na titul koukat z pohledu kooperačního gameplaye – budete zklamáni. A z tohoto důvodu nechápu, jak se mohla A Way Out dostat do kategorie nejlepších kooperačních her. Je to dobrá hra, ale rozhodně to není dobrá kooperační hra. 

Jak již název ne/napovídá, A Way Out je/není o útěku z vězení. Omlouvám se za trochu méně jasný popis, ale je to tak. Více se dozvíte v dalším článku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *