Dragon Age 2/3 – TÉMA – Méně oblíbený bratříček velké Inkvizice

Druhý díl Dragon Age s podtitulem Šampion z Kirkwallu je příběhově mnohem zajímavější, než první díl série. Dějová linka se posunula o pár let dopředu, nová hlavní postava přichází do Kirkwallu, Města řetězů. Osud celého se Thedasu se odsunuje do pozadí a hra se zaměřuje na dění v Kirkwallu a jeho okolí. Ke konci hry se věci klasicky zkomplikují a svět je opět v ohrožení, což se může zdát jako otřepané klišé, ale opak je pravdou.

Vývojář: BioWare Edmont

Vydavatel: Electronic Arts

Platformy: Microsoft Windows, PlayStation, Xbox, Mac OS

Žánr: RPG

Příběh začíná dost tragicky. Nový protagonista Hawke je vyhnán zuřící válkou z domova a spolu se svou rodinou se snaží utéct do Kirkwallu. Rodinné sídlo, které jim mělo poskytnout novou střechu nad hlavou, se nedá použít. Strýček, který se staral o rodinný majetek, všechno prohrál a Hawke i se svou rodinou musí zůstat mimo město. První rok tak budoucí Šampion otročí před branami Kirkwallu, aby rodina měla dost peněz na podplacení stráží a vstupu do města. Ve městě se Hawke  seznámí s trpaslíkem Varricem a tím začíná pravý příběh Dragon Age II.

Hawke se zúčastní expedice v Hlubokých cestách, získá nemalé jmění a začne se zajímat o politiku města. Ne že by se nezajímal už předtím, ale teď už jeho názory někdo poslouchá. Druhý díl Dragon Age nevede hráče tak moc za ručičku a vzhledem k tomu, že se děj odehrává převážně ve městě, není to klasické fantasy plné dungeonů a kouzelných lesů. V Kirkwallu je všechno, co byste čekali v odlehlých částech Fereldenu pěkně pohromadě. Je potřeba si projít každou uličku, všechno prozkoumat a dostat se do příběhu. Asi v polovině hry se příběh začne rozjíždět a komplikovat. Vztahy mezi mágy a templáři se přiostřují. Do města se dostávají Qunari tvrdící, že čekají pouze na odvoz, ale všem začíná být jasné, že je v tom něco víc.

 

Tady se ke slovu konečně dostává Hawke. Ve druhém díle už hlavní protagonista není němý. Zase se hra dostává ke klasickému „teď je celý osud města jen na tobě“. Ale upřímně, na to stejně každý hráč čeká. Kdo by nerad rozhodoval o osudu ostatních? Důsledky v tomto díle nejsou tak velké a neovlivňují celou zemi, ale jak už jsem zmiňovala minule, osobně radši rozhoduji o postavách okolo než o těch, které jsem nikdy nepotkala.

Tím se dostávám k charakterům ve hře. BioWare opět dokázal, že jejich postavy jsou ty nejlepší. Druhý díl se víc podobá Mass Effectu. Postavy z jedničky jako je třeba Alistair se objeví ve dvojce jen na pár minut, ale nové postavy mají co nabídnout. Varric, Aveline nebo Anders se dostanou hráčům pod kůži stejně snadno jako Liara nebo Garrus. Jsou tady přichystané vedlejší úkoly, ve kterých Hawke pomáhá členů party a dozvídá se něco o jejich životním příběhu.

 

Hratelnost se od prvního dílu podstatně změnila. Souboje jsou dynamičtější a v mnoha případech i rychlejší. Změnila se kamera, a i když zmizel pohled z ptačí perspektivy, hra se pořád dá zastavit a hráč má dost času na rozdělení úkolů mezi členy party. Taktická část hry zůstala a těžší obtížnosti se dají v pohodě zvládnout. Talentové stromy fungují podobně jako v prvním dílu a hráč není omezen výběrem jenom ze tří povolání.

Při prvním hraní Dragon Age II jsem si ze začátku byla jistá, že nemůže Mass Effect ničím překonat. Hra byla ze začátku trochu nudná a zdlouhavá, po pár odehraných hodinách jsem změnila názor. Už mě od ní nic nedostalo. Hry od BioWaru mají kouzelnou moc, která přiková hráče k židli a dokud hru nedohraje nebo nezkolabuje, nevstane od stolu. Je to jako závislost a hráč vždycky chce víc. Nový Dragon Age: Inquisition je ve všech ohledech lepší než jeho předchůdci, ale strašně ráda se k nim vracím a znovu procházím oblíbené lokace.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *