Indie scéna – NOVINKY

Přestože nevynikají slavnou značkou, ani ji nepodporuje velký vydavatel, tradiční indie, tedy nezávislá hra, v mnohém ty blockbustery předčí. Nabídne vám totiž kvalitní hratelnost a hodně netradiční mechanismy, které v AAA titulech rozhodně nenajdete. Většinou je tvoří pouze jeden, nebo více lidí, určitě na nich však nepracuje stočlenný tým. Některé svým vývojářům dost vydělaly, protože svou originalitou vdechly život do pomalu umírajícího žánru, či prostě byly skvělé. A právě na novinky z Indie scény se dnes v tomto článku zaměříme. Většinu z nich byste přitom měli sehnat na digitální distribuci Steam, popřípadě na jiné (GOG atd.). Možná, že hraní u nich netrvá dlouhé desítky hodin, za to si ale můžete být jistí nefalšované zábavy. Navíc za ně nevypláznete celý balík, většinou totiž stojí mírně do pěti stovky. Indie hry však nepoznáte jen podle toho.

Zářným příkladem úspěchu nezávislého studia na poli velkých her se jeví studio Frozenbyte, jejichž první díl úspěšné hopsačky Trine udělal takřka díru do světa. Sice k jeho vývoji nedisponovali kdovíjak obrovskými finančními prostředky, díky úspěchu prvního dílu ovšem mohli směle začít vyvíjet i druhý. Trine mi připadá originální nejen svojí hratelností, ale také příběhem. V kůži tří odlišných hrdinů, jež spojil záhadný artefakt Trine, se vydáváte na pohádkovou cestu za záchranou království. Na této hře mě hodně překvapila hrací doba – ta se pohybovala někde mezi asi desíti hodinami. Což je na indie hru vážně dost. A rovněž grafika… Tak skvostná, že byste se až divili, jak plynule jede na starších počítačích. Trine všem prostě vyrazil dech, a chystaný třetí díl se o to bude pokoušet znovu.

Sunset (Tale of Tales)

Netradiční indie hra vytřela zrak hlavně kritikům, u běžných hráčů zase tak moc nezabodovala, ale to vlastně v širším kontextů nevadí. Jenže právě kvůli značnému neúspěchu Sunset musela dvojice ze studia Tale of Tales přestat s vyvíjením her, a pustit se proto do něčeho jiného. Sunset pojednává o příběhu jedné uklízečky jménem Angela, kterážto se ve své nové práci dozvídá stále více na téma svého šéfa. Prohlížíte luxusní byt, sem tam něco i uklidíte, ale především se snažíte navázat komunikaci s domnělým milionářem, zatímco venku zuří převrat nového režimu, co svrhl diktátora. A přestože nápad zní docela originálně, přičemž taky, že originální sto procentně je, něco mi na tom vážně nesedí. Svedl bych to asi na příšerně náročnou a nevydařenou hardwarovou optimalizaci – ta se vážně nepovedla. Protože ani na silných strojích nezaznamenáte více jak třicet snímků za vteřinu, což je rozhodně škoda. Ale Sunset přesto patří k žhavým novinkám na červencové indie scéně.

Catlateral Damage (Manekoware LLC)

V této povedené hře se vžijete do role kočky-ničitelky, shazující vše okolo od knížek, běžných věcí jako vázy, misky nebo různé předměty, ale to zvláštní, co hru oživuje, spočívá v náhodných událostech. Vaše kočka, kterou ovládáte z pohledu první osoby, se rozhodla ničit proto, že se o ni její páníčkové nestarají a nechali ji doma samotnou. Takže snad ani tak moc nevadí, když se najednou rozsvítí disko koule, svět se rázem promění v taneční parket, nebo kočka dostane za úkol dohonit světélko. Sice vám toho Catlateral Damage nenabídne mnoho, ovšem vtipná hratelnost omrzí až po dlouhé době. Navíc za cenu deseti eur dostanete ke hře ještě povedený soundtrack, což se zkrátka cení.

Landscape  (Luiz Thiago de Souza)

Netradiční strategie nás zavádí po pouštního světa, kde zatím nevykvétá nic jiného, než námi stavěná vesnice. Staráme se v ní o potřeby svých obyvatel, a to hlavně tím, jaké stavby necháváme zbudovat. Vedle velkých her jako Simcity nebo Cities: Skylines zde ale nepostavíte obrovskou metropoli, spíš se jedná o simulátor takové menší vesničky. Ale taky, že je příšerně těžký! Z tohoto člověk pochopí, jak moc je někdy indie scéna hardcore. Nejen, že na poprvé rozhodně neuspějete, zadaří se vám minimálně až napotřetí, a to s odřenýma ušima. Co na hře velmi oceňuju, tak to, v jakém grafickém hávu je zahalena – vážně vypadá povedeně, i když budete potřebovat dost výkonný stroj, aby se vám nesekala. Druhou výhodu vidím v nizoučké ceně pouhých pětadvaceti korun, za něž tuto hru pořídíte.

Transistor (Supergiant Games)

Sice vyšel už před nedávnem, ale přesto jsem se ho sem rozhodl zahrnout. Proč? I když to není novinka v pravém slova smyslu, stojí za umístění kvůli své nezměrně originalitě a zajímavému nápadu. Kdo by totiž řekl, že transistor není součástka na zesílení rádia, ale obrovský meč, schopný sbírat duše? Asi málokdo. Ovšem v této hře se to zajímavým způsobem uskutečňuje. Chopíte se ovládání hrdinky, která po smrti svého milovaného tak nějak oněměla, a mluví tedy pouze on, zakletý do velkého meče. Ten hrdinka div neuzvedne, tím pádem ho vláčí za sebou. Hlavní náplň hry spočívá v systematickém kosení nepřátel, ovšem i příběh vás podle mě zásadně nadchne. Vydáváte se na cestě po sympaticky futuristickém městě, abyste odhalili pravdu. A to za každou cenu. Bojový systém v Transistoru z něj činí to nejoriginálnější ve hře. Funguje totiž na bázi tahů, kdy můžete mírně zpomalovat čas a tím si nahnat něco zkušeností. Transistor vážně doporučuji minimálně vyzkoušet, jelikož po méně než dvou hodinách hraní můžete jakoukoli hru ze Steamu vrátit a získat své peníze zpět.

Legend of Grimrock 2 (Almost Human Games)

Krokovací Dungeon, jak má být, se po letech znovu vrátil na výsluní, aby všem ukázal, že ještě tak docela nezapadl prachem. První díl Legend of Grimrock nás zatáhl do těch nejsmradlavějších dungeonů plných ohyzdných skřetů, ale ani ve druhém díle tomu není jinak. Tentokrát se však značně vylepšila grafika a systém soubojů. Trochu mě však mrzí, že hra nepostrádá absenci jakéhokoli příběhu, nebo aspoň animací. To ovšem u takovýchto her snad nevadí. Se skupinkou čtyř dobrodruhů musíte přežít na ne úplně pustém ostrově, kde řádí zlé příšery. Kromě dungeonu se tedy ve hře mísí také survival žánr. Hlavní devíza hry je i mimo jiné v multiplayeru, který si užijete nejlépe právě ve čtyřech. A veskrze všechnu obtížnost laťku nasazují právě rébusy, na nichž se zaseklo mnoho z nás. Jak už jsem se zmínil, grafika se od minule zlepšila téměř na výbornou, a proto se nemusíte bát hnusného rozlišení. Legend of Grimrock 2 i po letech hezky ukazuje, jak by měl vypadat tradiční krokovací dungeon.