Mass Effect 2 – RECENZE – Přes překážky ke hvězdám…

Sice už od vydání předposledního dílu trilogie vesmírné Space-opery Mass Effect uplynulo asi pět let, stále se mi to ale jeví jako by to bylo dnes. Čerstvá novinka se hned po ohlášeném dni vyjímala v obchodech, a mě jenom tak teoreticky napadlo, jestli by nebylo úplně od věci, ji vyzkoušet. Zdálo se mi totiž, že podle ukázek a screenshotů má něco do sebe. A taky, že sakra měla! Druhý díl možná nenese žádný podtitul, ale rozhodně by si zasloužil alespoň něco ve smyslu: „Odysea pokračuje“, protože našeho velitele Sheparda opravdu nic nezastaví. Jak podle mě dopadl druhý díl vesmírné trilogie, to se dočtete v následující recenzi. Jen vás musím varovat, že tady opět superlativy nešetřím, a Mass Effect 2 se zařadil po boku svého staršího bráchy mezi jedny z mých srdcovek. Ale na druhou stranu se pokusím to hodnocení příliš neovlivňovat osobními pocity.

Nestává se zase tak často, že by jakýkoli příběh začínal smrtí toho úplně nejhlavnějšího hrdiny. Ano, je tomu skutečně tak, zatímco vesmírná loď Normandie pátrá po zbylých známkách gethského odporu (pro pořádek bych doporučoval přečíst si minulou recenzi na první díl), znenadání ji napadne loď neznámého původu a záhy ji také zničí. To vše většina posádky přežije bez újmy, avšak protože jeden pilot, fanoušky oblíbený Joker, chce jít ke dnu se svou lodí (tedy spíš, že se nehne od kormidla, ani kdyby to mělo znamenat jeho smrt), musíme se v kůži velitele Sheparda plahočit přes můstek, abychom ho zachránili. A stejně je to na konci prd platné, samotný Shepard totiž umírá, ale tím trilogie kupodivu nekončí. Brzy se jeho mrtvé tělo dostane do spárů „zpravodajské“… ehm, teroristické, skupině jménem Cerberus, a ta se ho za pomoci svých nejlepších vědců pokouší oživit. A Shepard se tedy znovu probouzí na blíže nespecifikované vesmírné stanici, aby záhy pochopil, že mu jde zase někdo po krku. Úvodní kroky ve hře se zdají možná trochu krkolomné, ale za to převládá pocit, jako by oproti minulému dílu soubojový systém nahradilo něco zcela jiného. Už to není to neohrabané určování pozic svého týmu mačkáním tlačítek, nebo čekání, že biotik splní svůj rozkaz, i když dávno víte, že se tak nestane. Teď každou akci vaši spolubojovníci provedou ihned, a bez řečí. Nemusíte se proto obávat obtížnosti, která je obzvlášť v některých soubojích pekelně nízká. Tady ovšem přichází na řadu nastavitelnost, takže pro mě za mě si můžete dát hardcore obtížnost, a umírat každých pět minut.

Příběh se zpočátku odvíjí docela pomalu, a poukazuje na to, že z velkých vesmírných kolonií neznámým způsobem mizí obyvatelé, což by samo o sobě nepředstavovalo velký problém, ale pravda je v tom, že kolonisty někdo unáší. A právě z toho důvodu jedna z vašich prvních misí směřuje na planetu, která vyslala nouzové volání. Ocitla se ve středu útoků neznámé hmyzí rasy, jež všechny zmrazila a posléze s nimi odlétla v prapodivných lodích. Shepard později nabývá tušení, že něco není tak úplně v pořádku, a únosy vesele pokračují dál. Jak se posouváte v příběhu, potkáváte stále více postav, a některé můžete naverbovat do své posádky. Tím se vám odemkne další spolubojovník, čímž získáte další způsob, jak vést boje. Zpravidla tak skoro vždy před každou misí vybíráte trojčlenný tým, jehož tahounem jste pochopitelně vy. Ostatní dva verbujete podle vlastních zkušeností. Jeden umí to a ten zas tohle, a dohromady udělají moc. Tak třeba já osobně doporučuju na mise brát hlavně biotiky, ti totiž disponují celkem slušnou palebnou silou, navíc také ovládají něco ve smyslu vesmírné magie. Nepřijde mi na škodu ale přibrat rovněž nějaké technika, jenž vám hackne nepřátelské roboty a upevní vaše zálohy.

Čím dále se v příběhu dostáváte, tím máte na výběr více voleb. Postupem času se navíc odemknou tak zvané akční volby, které na rozdíl od těch, co známe z minulého dílu, mohou pěkně ovlivnit děj. Uvedu příklad: konečně vystopujete jednoho žoldáka z nejmenované teroristické organizace, a on je samozřejmě skoupý na slovo, takže to z něho můžete vymámit silou. Ale co takhle ho rovnou prohodit oknem a s ničím se nepárat? Na výběr máte kromě odpadlických, to je zle naladěných voleb, také volby ochránce, jimiž vesměs někomu pomáháte. Tento případ už se nejmenuje tak snadno, ale snad když je nějaká hodně vedlejší postava rozrušená, můžete ji uklidnit pár konejšivými slovy. Ovšem klidně můžete mlčet, nebo nic nedělat – hra vám to odpouští dost často.

Stejně jako v minulém díle, i tady se za různé volby přičítají body buď ochránce, nebo odpadlíka. Za naspřádané body tak můžete učinit nedozírně velkou volbu, která někoho zachrání, popřípadě pošle do kytek. Nejlepší na tom všem ale stejně je to, že byste se měli mít na pozoru už ve druhém díle, protože volby, které zde učiníte, se hodně promítnou ve třetím, závěrečném dílu. Někdy se proto jeví užitečnější, plnit všechny mise loajality (prakticky všichni vaši spolubojovníci k vám po nich začnou být loajální, což zajistí větší pravděpodobnost, že neumřou na konci), aby se náhodou nestalo, jako mnohým, že v sebevražedné misi vymřela půlka, ne-li celá posádka. To byste se ve třetím díle poměrně nudili, protože vám pak naservírují nudné náhrady, vůbec se nepodobající těm úderným a chytrým postávám ze dvojky.

Pokud se úže zaměříme na grafickou stránku hry, vzhledem k jejímu stáří v ní nespatříme větší nedostatky. Hra je ke všemu hodně nenáročná na hardware, a proto ji rozjede každý průměrný počítač dnešní doby. Ani ozvučení vás vyloženě nezklame.

Musím tu taky pochválit opravdu úžasně napsané dialogy. Něco takého se holt moc často nevidí. Každá postava se jeví naprosto uvěřitelná, a někdy se do její situace vcítíte natolik, že děláte všechno proto, aby na konci neumřela. Za sebe jsem si například dost oblíbil salarianského vědce Mordina Soluse, jehož kliniku hned ze začátku hry napadli žoldáci a mor, takže naším úkolem je ho vysvobodit a aplikovat lék do ovzduší. Jeho chytrými hláškami, bystrým intelektem, ale hlavně zpěvem „Scientist Salarian“, si získal moje srdce. A já věřím, že vy si stejně jako já oblíbíte nejednu z mnoha úžasných postav.

Mass Effect 2 sesadil z pomyslného trůnu krále sci-fi předešlý díl, čímž jen potvrdil kvality svých tvůrců a do budoucna nastavil příčku, podle které se budou dělat klasické space-opery. Pro všechny fandy sci-fi, ovšem nejen ty, se jedná o povinnost, kterou by neměli minout.

10 z 10.