Metro Exodus – ZAJÍMAVOSTI – Jedinečný příběh
Metro Exodus je sice hrou, která již oslavila rok od vydání, ale i přes to jsem se rozhodl o ní napsat, a to v souvislosti s příběhem.
Jaká k ní ale byla cesta v březnu 2020? Přes RTX. S grafikou podporující novou grafickou funkci přišlo na řadu testování a nové Metro je jednou z úzké skupiny her, které RTX podporují. Osobně jsem hodně překvapen, že her s podporou RTX je stále velmi málo. Nicméně nakonec to nebylo to hlavní, co mě na samotném Metru zaujalo nejvíce. Ano, RTX je sice pěkným vylepším, ale nejvíce vynikne v tmavých prostorách s jedním zdrojem světla. Na denním světle to téměř nepoznáte a procentuálně je grafika odhadem lepší jenom o necelou desítku procent. Zkrátka nic dramatického.
O příběhovém hledisku jsem poprvé začal rozmýšlet po přibližně dvou hodinách hrání, kdy jsem přišel k NPC postávám, jenž kvůli mně přerušily konverzaci a následně zase navázaly. A najednou jsem si uvědomil, že to je celé právě o těchto detailech. Osobně přirovnávám Metro k sérii Fallout a právě z příběhového hlediska mě přišlo, že má Metro navrch, ale proč konkrétně?
Máme tu hned několik klíčových faktorů. Například absence HUD, případně jenom jeho částečné zobrazení vtahuje hráče mnohem více do příběhu. Dále je v Metru absence rozhodování a příběh se vyvíjí jasným směrem. To samozřejmě trochu odebírá pocit otevřeného a volného světa, ale na druhou stranu nedochází k tomu, že se v konverzaci zamotáte, nebo se ptáte NPC několikrát na to samé, NPC odpovídá stejně a najednou máte z celého prostředí mnohem umělejší pocit. Dlouho jsem přemýšlel, jak je to se samotnou “anonymitou” hlavní postavy Artyoma, kterého téměř nevidíte a neslyšíte. Nakonec jsem došel k závěru, že se jedná o další klíčový detail, který hráče vtáhne do příběhu.
Abychom to shrnuli, tak Metro zkombinovalo několik důležitých detailu a vše vyšlo naprosto skvěle. Z příběhového hlediska poskytuje hra ojedinělý zážitek, který budeme jenom těžko hledat jinde.