Osobně bych sám sebe nenazval nějakým přehnaným fanouškem hororu, ale za tu dobu, co jsem velkým fanouškem filmu, tak jsem mnohokrát zabrousil i do žánru hororu. Člověk si časem vypěstuje jakousi chuť se pořádně bát. K tomu může pomoct film s hororovou tématikou, čtivá kniha nebo například povedená videohra. Těch mi pod rukou prošla již celá řádka a já se dnes nechci bavit o těch, které mě nejvíce zaujaly, nebo které mě naopak nejvíce zklamaly. Chci dnes probrat jednu konkrétní. Titul se jmenuje Perception a už když jsem o tomto hororu četl poprvé, zaujalo mě provedení hry a to, jak dokáží vývojáři pracovat s takovou herní mechanikou, kterou slibuje příběh. Pojďme se tedy podívat, jak podle mě Perception na hráče působí a jak kvalitní počin to nakonec je.

Vzhůru do slepoty

Slepota je téma, kterému se hra, vedle dalších témat, věnuje. Vy se zhostíte slepé slečny Cassie, což pro někoho samo o sobě může nahánět nehynoucí strach. Uznávám, že slepota není rozhodně nic, z čeho by se mělo žertovat a jako taková i nahání slušnou hrůzu. Právě ale i proto, že být slepý je velká překážka, horor Perception fascinuje hráče po celém světě. Koneckonců kdyby vám někdo nabídl, že se můžete třeba jen na několik minut stát slepým, nezkusili byste to?

Já ano, a možná i proto jsem se tak rovnýma nohama pustil do hraní Perception. V tuto chvíli je ale rozhodně na místě představit tu nejdůležitější herní mechaniku – slepotu hlavní hrdinky. Tak tedy, Cassie je slepá. Nenosí s sebou žádného zlatého retrívra, snad jen bílou hůl, ale je to zjevně vcelku samostatná žena s hendikepem. Naštěstí pro ní (a pro nás hráče) se ji díky absenci zraku vypracoval velice silný sluch. Dokáže tak používat svůj sluch a techniku podobnou echolokaci k tomu, aby si v hlavě představovala rozložení překážek, například nábytku v místností. K tomu slouží tlačítko, které vyvolá ťuknutí nebo dupnutí, díky kterému Cassie pozná, co je před ní.

Rodinná historie, ze které mrazí

Příběh vás zavede do opuštěného domu, který budete z pohledu hlavní hrdinky prohledávat, neboť v něm údajně dříme starobylá nadpřirozená síla, která sužuje rodinu, která tento dům obývá již po generace. Když v úvodní scéně do domu přicházíte, „vidíte“, že je velký; až důkladná prohlídka vám ale napoví, jak moc jste se mýlili. Dům není obrosvký, je gigantický a naučit se znát, kam která chodba vede a co ve kterém pokoji se po vás chce, bude vyžadovat cvik. Ale půjde to, věřte mi. Navíc příběh samotný nepatří k nejhorším, i když rozhodně není nijak originální.

Zvuky dokreslují atmosféru

Kapitolkou jen pro sebe je potom audiovizuální stránka hry, přičemž zde, více než kdekoliv jinde, je ta audio stránka podstatnější, než ta vizuální. Zvuky dokreslují atmosféru ponurého sídla, pomáhají vám se orientovat, ale zároveň vás mohou zabít. Jinak ale v pozadí uslyšíte zvuky nejrůznější, ať už tikot hodin, plamen v krbu nebo vaše kroky; případně kroky vašich pronásledovatelů.

Grafický kabátek hry je na první pohled slušný. Není ohromující, jako například v Alien: Isolation nebo Outlast 2, ale potěší vás, řeknete si, že tohle hře rozhodně pomůže. Ovšem při těžkopádnosti hry vás po čase omrzí i grafika, která je tak jako buclatě stylizovaná, ale rozhodně se nebudete cítit jako v animovaném seriálu.

Kam se vytratil ten elán?

Ano, přesně tuto otázku jsem si ve druhé polovině hry kladl. Proč už hra nemá takový spád, jako měla na začátku? Uznávám, že konec hry mě vcelku přesvědčil o tom, že dát titulu to nejnižší hodnocení by bylo špatně, ale proč si tato hra nezaslouží hodnocení nejvyšší? Hra omrzí. Což o to, kdejaká hra dnes omrzí – například mě již omrzela i FIFA 17, ale pouze z netrpělivého čekání na FIFu 18 – ale Perception omrzela skutečně brzy. Začne vás rozčilovat nahodilé vybavení obýváku, které ani trochu nepřipomíná realistický obývák starobylého sídla. Jednou větou – design úrovní není nijak parádní a pochybuji o tom, že by někoho vyděsil.

Ale pozor, když říkám, že hra je těžkopádná, nemyslím tím, že by se přes nějaké technické problémy nedala hrát. Naopak. Engine je velmi slušný a funguje na výbornou, hra se nikdy neškube a nezasekává; však jde také o Unreal Engine 4. Není rozhodně jednoduché toho tolik vytýkat a mně samotnému se to lehce příčí, vždyť studio je narychlo slepené z lidí, kteří sice mají s herním hororem zkušenost, ale nikdy spolu nepracovali a k tomu všemu je na Perception vidět zásadní znak – je tolik patrné, že vývojáři si moc přáli, aby na první pohled alternativní titul uspěl. Upřímně, úspěch bych tomu neříkal, ale propadák to také není.

Verdikt

Perception vás zavede do vod zatím neprozkoumaných. Věnuje se silným tématům, ale zásadní věc, co by měla hra jakožto horor splňovat, se bohužel nedaří. Bát se budete, což o to, ale rozhodně ne celou dobu hraní a to je špatně. Nutno ale pochválit to, jak se vývojáři poprali s echolokací, kterou hlavní hrdinku Cassie disponuje. Když se snažím vylíčit moje pocity ze hry na virtuální papír, cítím, že stačilo tak málo, aby se pro mne stala hra průměrnou. Bohužel, je to lehký podprůměr, to ale rozhodně neznamená, že by nestála za vyzkoušení. Nakonec nabízí stát se na několik hodin slepými, to snad ani nejde odmítnout, ne?

+ Slušně uzavřený příběh, nápadité herní mechaniky a i strach je skutečný, což je pro horor tím hlavním.

– Hra z neznámého důvodu působí těžkopádně, odrazuje vás svou přehnanou jednoduchostí a k tomu mi celou dobu lezl na nervy design úrovní.

Hodnocení: 4/10