Product placement 2/3 – TÉMA
V minulé části tohoto trojdílného tematického článku jsme se zaměřili na spíše obecné informace o product placementu, tentokrát se podíváme na již konkrétní odvětví – počítačové hry.
Jak již bylo zmíněno, product placement se v počítačových hrách vyskytuje téměř od začátku (viz Pole Position), ve většině případů působí vcelku nerušivě a mnohdy může titulu i přidat na kvalitě. To, že se ve hře objevují reálné loga a značky firem, dodá hře na realističnosti a pokud se vyskytují v rozumné míře, může to i zlepšit herní zážitek.
Samozřejmě se PP ve většině hrách dá pochopit, protože vývoj samotné hry je mnohdy neskutečně drahou záležitostí, která si žádá pozornost mnoha lidí a to po velmi dlouhou dobu. Většina hráčů ale PP ve hrách vnímá také jako určitou formu gagu. (Například krátký reklamní spot Nathana Drakea v Uncharted 3 se sendvičem od Subway v ruce nepůsobí jako úplně vážný PP, oproti například Energizer bateriím v Alanovi Wakeovi, které jsou na každém rohu.) A také se může jednat o formu „vtípku“ na naši adresu, což tak výjimečně může být i opravdu hlavním smyslem. V tomto duchu se objevila Axe voňavka ve Splinter Cell nebo také překvapení v podobě Mountain Dew v Metal Gear Solid.
Abychom se neomezovali pouze na konkrétní produkty, PP ve hrách může být také šiřitelem volebních kampaní. Například v titulu Burnout Paradise z roku 2008 se objevily billboardy s propagací Baracka Obamy. To už stojí za zamyšlení, zdali nebyla nepřekročena pomyslná hranice.
Ve většině případů se ale i tak dá PP pochopit, a pokud není vyloženě na každém kroku a neobtěžuje při hraní, tak není hned nutné ho dosuzovat jako špatnou věc. Setkáme se samozřejmě i s případy, které hraničí s únosností a hráči to velmi rychle dají vývojářům najevo.
V příští a finální části se podíváme na odvětví YouTube, do kterého začal PP velmi silně pronikat a v mnohých případech se rozhodně neřídí směrnicí Evropské unie, která byla představena v první části.