Zaklínač 2 – RECENZE – Surovost Sapkowského světa

  • Rok vydání: 2011
  • Vývojáři: CD PROJEKT RED
  • Recenzovaná verze: PC

Knižní ságu polského spisovatele Andrzeje Sapkowského rozšířilo hned několik adaptací, ta herní si ale zaslouží nejvíc obdivu a uznání. V prvních letech po začátku milénia se Zaklínač dočkal seriálové adaptace (odkaz na YouTube zde), jenže fanoušci knižní předlohy se s tím nespokojili. Tedy až do té doby, než polští vývojáři uvolnili první hratelné demo RPG hry Zaklínač… Něco takového se ještě dlouho poté nevidělo a právě herní Zaklínač definuje podobu dnešního žánru. Na řadu se dostávala další pokračování, až v květnu tohoto roku vyšel třetí a stejně tak závěrečný díl herní trilogie. Kvůli hře dokonce vznikly jisté spekulace, že sám Sapkowski se chtěl na hrách zviditelnit, a proto napsal samostatný román Bouřková sezóna. Ať se pravda nachází kdekoli, jedno musíme Polákům uznat; fiktivní světy se v jejich podání nevymykají standartu takové ságy, jako například Píseň ledu a ohně.

Důvod, proč recenzuji nejprve druhý díl, a teprve potom dva ostatní, tkví jednoduše v tom, že jsem raději zkusil prostřední hru z trilogie. Ten první už něco pamatuje, tudíž by patřil do skupiny RETRO článků (ne, že by čtyři roky stará hra a její recenze nezaváněla retrem), takže jsem si zahrál dvojku s podtitulem Vrahové králů. Za pár měsíců očekávejte recenzi třetího dílu, bohužel náš magazín začínal v době, kdy už všechny obrovské hry dávno vyšly. To snad nevadí. Nicméně, vraťme se zpět k recenzi.

Na začátek se hodí dodat, že pokud jste nečetli knižní předlohu, rozhodně se v příběhu her neztratíte. Možná vám chvíli potrvá, než se vžijete do vskutku temného a smrtí protkaného světa, jenže každý fiktivní vesmír potřebuje čas. Druhý Zaklínač obzvlášť. Kupříkladu úvodní scéna by mohla ošlehaného reportéra televize Nova dovést k reportáži, která by apelovala na to, aby děti nic takového nehrály. A vlastně by se nemýlil, protože celý příběh Zaklínače se v krvi přímo topí… Neustále se děje cosi zlého, králové jsou ve válce s ostatními národy a nelidé trpí genocidou. Do toho se po světě toulají krvežíznivá monstra, přičemž právě Zaklínači jsou najímáni k jejich lovení, aby uchránili říše lidí. Nedělají však svou práci zadarmo a častěji někoho ochraňují.

Zaklínač 2

Hlavní hrdina Geralt z Rivie ztratil paměť, ovšem na své řemeslo nezapomněl. Ze začátku prvního dílu chrání Temerského krále Foltesta před úkladným zabijákem, jenž se ho snaží zabít. Poprvé se mu povede krále ubránit, druhý pokus už končí neblaze. Zaklínač se ocitá ve vězení a musí barvitě vysvětlit, že on krále nezabil, i když to udělal Zaklínač. Příběh se po dobu hry krásně větví a nikdy se u něj nezačnete nudit. Více už neprozradím, byla by to velká škoda. Úvod přesto nabídne daleko rozsáhlejší dějovou linku a skvěle navnadí pro další hraní. Celý příběh se vývojářům ze studia CD PROJEKT RED vážně povedl. Drží se předlohy, jak nejvíc to jde, nedělá knihám ostudu. Zkrátka se snaží vytvořit alternativní vesmír Sapkowského díla.

Grafické zpracování v době vydání potrápilo nejeden počítač, hardwarové nároky se na rok 2011 zdály dost vysoké. S příchodem stále výkonnějších grafických karet, procesorů a pamětí i nadprůměrný počítač, nebo dokonce notebook hru utáhne na střední detaily. Třebaže grafika vás dozajista oslní, dá vašemu počítači opravdu zabrat.

Čtyři roky stará hra vás přesvědčí o umu jejích vývojářů, a to nejen díky grafice, ale i celkové stylizaci. Ačkoli je trilogie her o Zaklínači velmi brutální, nepostrádá krásu herního světa. Divoká příroda, její obyvatelé a dynamicky měnící se počasí navozuje dojem skutečného světa, v němž byste však nechtěli žít ani minutu.

Zaklínač 2 2

Hratelnost se skládá ze středně velkého počtu dialogů, soubojového systému, sbírání předmětů, jejich craftění a průzkumu světa. Prvním dvěma dílům trilogie ještě chyběl obří, do jisté míry otevřený svět, přesto se daly náležitě prozkoumávat. Hlavně lesní oblast za městem Flotsam toho nabízí dost k vidění. Herní náplní každého RPG jsou nepochybně questy, tedy herní úkoly. Zaklínač se naštěstí vyvaroval ohraných principů, kdy po vás NPC chtěla, abyste buď zabili potvoru, získali pro ni náhodný předmět nebo obojí dohromady. V jistém smyslu se zde takový úkol občas vyskytuje, avšak v titěrném množství.

Soubojový systém se od prvního dílu hodně liší. Hlavně ho teď pochopí naprosto každý, což se o prvním Zaklínači říct nedalo (obsahoval různé druhy šermu a vše působilo až moc složitě). Tady si musíte vystačit s lehkým a silným útokem meče a také obdobou magie, která se nazývá Znamení. Ve hře jich naleznete celkem pět. Aard na něpřítele sešle blesky, Igni oheň, Quen vám poskytne krátkodobý štít, Yrden vykouzlí magické pole, jež zpomalí nepřátele a Axie očaruje protivníky (poslední jmenované znamení se dá použít i v dialozích). Strom schopností se dělí na čtyři větve, z nichž první výcvikovou absolvujete povinně. Pak si můžete vybrat, zda se dáte na cestu šermíře, mága nebo alchymisty. Poslední větve se nedá moc uplatit, protože lektvary můžete používat jen mimo souboje.

Zaklínač 2 3

VERDIKT:

Lepší RPG (snad kromě nástupce) se jen těžko hledá a ani po letech nezapadá prachem. Příběh vás dojme, grafika a ozvučení jakbysmet, ovšem pro slabší povahy Zaklínače nedoporučuji. Nakonec je to i velký žrout času, ale já ty desítky hodin nelituji. Jasná volba pro fanoušky RPG žánru!

9 z 10

Klady:

  • grafika
  • hudba
  • hratelnost
  • příběh

Zápory:

  • na dobu vydání horší HW optimalizace
  • alchymie
  • někdy až příliš brutální

Jeden myslel na “Zaklínač 2 – RECENZE – Surovost Sapkowského světa

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *