Zaklínač 3: O víně a krvi – RECENZE – Poslední zastávka
Na tento titul se těším už od listopadu, kdy ho oznámil CD Projekt. Po působivém prvním přídavku s názvem Srdce z kamene nás čeká druhá, tentokrát poslední zastávka na cestě za dobrodružstvím. Nyní se ale vydáme do krajin, kde vládne pohodová atmosféra, a válka se jim vyhnula obloukem. Geraltovo poslední dobrodružství hráče zavede do malebného Toussaintu, jenže ani tu se to neobejde bez děsivého tajemství.
Základní hra se u mě těšila velké oblibě, protože obsahovala vše, co správnému RPG nesmí chybět. Kvalitní příběh, kupa akce, sem tam humor a především kustomizace vlastní postavy – to vše tato úžasná hra nabízí. Nelze se divit, že třetí Zaklínač si nejen u nás, ale i ve světě vede tak dobře. Bez nadsázky ho můžeme zařadit mezi ty vůbec nejlepší hry všech dob. Najde se v něm opravdu pramalé množství chyb, ať už technických nedodělků či jiných přehlédnutelných omylů. Jenže kde by jiné studio vydalo každý rok další pokračování, tam se polští tvůrci drží zkrátka. Ani se nedivíme, kvalita totiž nezná kvantitu, a toto platí o zaklínačské trilogii dvojnásob. Přesto jsme se dočkali hned dvou – a teď to povím narovinu – skvělých přídavků, díky nimž už teď víme, že na Zaklínače se jen tak nezapomene.
První datadisk vám po dohrání toho druhého začne připadat nicotný. O víně a krvi do hry přidá zcela novou oblast, která dosahuje více než 80 % rozlohy Velenu a o něco větší velikosti ostrovů Skellige. To samé lze tvrdit i o herní době, ta se pohybuje kolem třiceti hodin, což trojnásobně překonává už tak velké Srdce z kamene. Líbí se mi snaha tvůrců předvést to nejlepší, co datadisk může nabídnout. Jiné hry vám dají málo muziky za hodně peněz, tady však přísloví platí obráceně.
O víně a krvi exceluje ve všech rovinách. Příběh se opět vyvedl dle těch nejlepších měřítek a rád bych tedy uvedl, že někdy překoná i základní hru. Nechybí zde ani humor, kdy například v jednom úkolu hledáte ztracená varlata jedné významné sochy. Občas můžete zahlédnout také zmínku o jiných fantasy světech. Takových easter eggů hra obsahuje velké množství a hráče to zahřeje u srdce. Když třeba jedna holčička poví, že jí bratr dal meč, a ona ho pojmenovala Jehla, načež utrousí otázku, jestli se zima opravdu blíží, cítíte potutelné mrknutí ze strany tvůrců.
Jak se člověk podívá do nové oblasti, všimne si několika základních rozdílů. Velen a souostroví Skellige na vás působí zachmuřeným dojmem. Oproti tomu země vína Toussaint člověku ihned zvedne náladu. Už jen první minuty ve hře nevěřícně koukáte na okolní krajinu a divíte se, jestli toto opravdu je Zaklínač. Toussaint voní po létu, atmosféra vás zakrátko pohltí. Místní zelené kopce a malinké domky hrají všemi teplými barvami, a tak se mi zamlouvá tato velmi příjemná změna. Záhy se však situace změní a poklidné kulisy vystřídá opětovné temno.
Příběh O víně a krvi znovu boduje. Vše dává ten největší smysl a nic vás nedonutí zamyslet se nad záměry scénáristů. Ne, tady se naopak divíte, jaký génius si dal tu práci, aby vymyslel tak skutečný a uvěřitelný svět. O víně a krvi nepostrádá úžasné kouzlo exotiky a samotný příběh vás na mnoha místech překvapí. Samotná zápletka se točí kolem tzv. Šelmy, která postupně vraždí urozené rytíře. Nic se však neděje náhodou a vy brzy zjistíte, že to je daleko složitější, než se zdá.
Ani grafice nelze nic vytknout. Naopak bych ji rád vychválil. Tvůrcům se povedlo ji zase o kousek zlepšit a naservírovat v rámci updatu lepší stíny. I kdybyste si dali nízkou úroveň detailů, hra by stále vypadala krásně. Zaklínač tedy patří mezi ta vůbec nejhezčí RPG všech dob a ještě dlouho tak i zůstane. Samotné technické zpracování si též vede dobře, nenašel jsem prakticky žádné bugy, které by znemožňovaly dohrání hry.
Hudební doprovod se člověku vryje do paměti. Ještě dlouho poté, co jsem uviděl závěrečné titulky, mi v hlavně hrála melodie několika skladeb z datadisku. Na Youtube lze objevit celý soundtrack, a tak vím, co si můžu pustit při dlouhé cestě. Soundtrack se zkrátka řadí mezi ty lepší.
Celkový dojem z této hry mi nejspíš dovolí, abych hře dal co nejvyšší hodnocení. Přesto se najde pár veskrze malicherných chyb. Tak třeba sídlo, které Zaklínač dostane po necelé hodině hry. Během hraní mi připadalo docela zbytečné a nerad jsem se tam vracel. I tak ale celá hra působí výborným dojmem.
VERDIKT:
Kdo z hráčů nezná Zaklínače, ať si povinně doplní své hráčské zkušenosti. My ostatní pějeme ódy na skvělou hru, která se však blíží ke svému konci. O víně a krvi je důstojným zakončením překrásného dobrodružství.
10 / 10
Klady +
- Grafika, hudba a technické zpracování obecně
- Příběh
- Postavy
- Humor
- Prostředí
- Zápletka
- Délka hry
- Hratelnost
- Nenudí ani po dvaceti hodinách
Zápory –
- Pro někoho zbytečné sídlo